Matls

Minulý týden byl velmi krátký na tolik akcí a práce. Končí semestr, a ačkoliv se statečně bráním, přeci jen něco do školy dělat musím. Navíc se blížilo Speleofórum, na které jsem přislíbil nějaké video a samozřejmě jsem neměl skoro nic připravené. V pátek závod KRAZ  a v sobotu již zmiňované Speleofórum.

Ve středu odpoledne jsem se konečně naplno dostal k přípravě dokumentu o objevech ve Staré štole, pojmenovaných HMŠ a pracích na jejich zpřístupnění z Odporného komína. Ani jsem si nevšiml, jak ten čas letí, až když ve čtvrtek ráno zazvonil budík, že mám vstávat do školy. Vstávat jsem nemusel… Odskočil jsem si proto na chvíli do školy. Poté jsem se ještě na pár hodin k editaci vrátil, ale únava už šla znát, tak jsem se trochu prospal. Odpoledne zase zpět k videu a v pátek kolem šesté hodiny bylo hotovo. Tedy verze, která běžela na Speleofóru, ještě potřebuje doladit, tak není všem úpravám konec. Časem ho zde i publikuju.

Po šesti hodinách komatózního spánku jsem byl donucen vstávat. Letos jsme se poprvé zúčastnili krasového závodu KRAZ, startovali jsme v pátek 14:20, tak byl čas se chystat. Sešli jsme se na místě startu ve složení Martin Vágner, Zuzka Minaříková, Kolbi a já.  Závodili pod jménem Krasové komando. Už na začátku jsme si s Kolbim uvědomili, že to nebude jen tak, neb nám Martin se Zuzkou začali utíkat. Hned při druhém úkolu se organizátorům povedla menší krpa se souřadnicemi, přehodili číslo a tak spousta týmů hledala na nesprávném místě. Ani by to moc nevadilo, nebýt to zrovna u řeky. Inu na jednom břehu nic, na most daleko a tak se dost lidí zbytečně koupalo. Nakonec to stejnak každý vzdal a pokračoval dále. Dalších pár stanovišť bylo v Hádeckých lesích mezi Maloměřicemi a Bílovicemi, kde jsme si parádně nahnali čas při rádiovém orientačním běhu. Martin dostal do ruky přijímač a upaloval, my za ním funíce jenom vláli… Škoda jen, že vzhledem k technickým problémům, nebylo toto stanoviště započítáno. Opravdu jsme ho zvládli nejlépe:-) Horší to bylo z hned následující slepou mapou, kde jsme se motali strašně dlouho, než se nám podařilo zorientovat. Potom projížďka na lodičkách. Svitava bez povodňového stupně je docela nuda, ale aspoň zase nemuseli zasahovat hasiči… I když telefonovat za jízdy se moc nevyplácí, ale nakonec to dobře dopadlo. Následovala cesta do starého lomu v Líšni, kde zvítězila lenost. Než abychom se nadřeli obcházením, zapotili jsme se při pololezeckém zdolávání etáží. Potom přes Hornek do údolí Říčky, kde se naskytla parádní možnost ochlazení, při brodění se v bahnitém rybníčku na ostrůvek na další stanoviště. Bylo to celkem vtipné, málo kdo si chtěl namočit oblečení a tak na ostrůvku běhalo spousta holých zadků. Byla to i nádherná masáž na unavená chodidla, neb na již začínaly růst kopřivy. A kdo by se brodil s botami, že? Jako indicie na další stanoviště sloužil letecký snímek lesů, blízkého okolí, směrem na Mokrou. Jakožto znalci terénu jsme se vydali zkratkou, takže jsme si našli dalších pár zbytečných kilometrů a ztratili 2 hodiny času. Nakonec jsme stanoviště ani nenašli a vydali se rovnou  na další. Tím byl Pacherův kříž. Potom směr Pekárna, kde byly další úkoly. Ale už bylo dosti pozdě, tedy spíše brzy ráno a cíl ještě v nedohlednu. GPS ukazovala 50km, rozhodli jsme se tedy závod ukončit, dokud jsme v dosahu civilizace. Dobelhali jsme do Ochozu na autobus, vyzvedli u Klajdovky auto a jeli na základní školu v Pozořicíh podívat se do cíle. Poté na Býčinu si chvíli odpočnout před Speleofórem.

Přikládám přibližnou mapu naší trasy, GPS vždy řádně nefungovala, takže pouze orientační. Zdáse,že jsme hranici 50 km nepřekročili i když se dosti přiblížili. Daleko děsivější bylo převýšení, pořád jsme běhali nahoru a dolů. Výchází to asi na 4000 m stoupání a 4000 m klesání.

Po občerstvujících třech hodinách spánku, jsme byli připraveni vyrazit na Speleofórum. Už od pátku jsem se těšil na pivo a tak se nedalo již déle otálet. Ve Sloupě již bylo spoustu veselících se jeskyňářů a tak jsme se také přidali. Zpívalo se, jedlo a pilo. Zkoukl jsem pár přednášek, za Býčinu nám jednu odpřednášel Hadař společně s mým filmem. Řekl bych že oproti loňsku byly přednášky lepší, ale možná je to jen tím které jsme loni a letos viděl. Velké mínus pro mě bylo nedodržování času přednášek, byl v tom pěkný hokej a v důsledku toho jsem neviděl všechny, které jsem vidět chtěl. V cca 20:30 jsem na baru dostal od Zuzky Musilové slibované kafe, které mi navrátilo síly, a mohl jsem vydržet další hodiny skvělé zábavy, která probíhala až do časních ranních hodin. Po hodinovém spánku na schodech v sálu jsem došel k poznání, že jsem málo opilý, vyhledal jsem proto příjemnější nocleh na měkkých židlích v předsálí. I když jsem si ho také dlouho neužil.

V neděli před polednem jsme s Karlem Kosinou Dorazili na Býčinu, kde se akorát poslední jedinci chystali na zákusky do Blanska. Rozloučili jsme se s Karlem a já se přidal k zákuskové expedici. Odpoledne jsem si pustil film, u kterého jsem spokojeně usnul asi na 17h.

Štěpán Mátl