Když se daří, tak se daří…
Když může existovat „perfect week“, tak může existovat i něco jako pravý opak, kdy se všechno sere.
Můj „perfect week“ skončil se sobotním večerem (27.8.), na banketu ICS, notnou opilostí. Po sedmi úžasných dnech, během kterých jsem na kongresu poznal spoustu nových a zajímavých lidí z celého světa, přišla nedělní kocovina. Spolu s kocovinou i zjištění, že mi chybí peněženka s doklady a penězi na trip do Makedonie, který začínal v úterý. Naštěstí jsem u sebe ještě neměl pas. Takže namísto polehávání s bolavou hlavou, jsem musel zajít na PČR a nahlásit odcizení dokladů, akorát jsem vystřídal Holubici s podobným problémem.
V pondělí jsem naštěstí sehnal nějaké peníze a přemístil se z Brna do Velmezu, kde jsem začal obíhat úřady a vyřizovat si nové doklady. Moc se mi nechtělo zdržovat, ale nakonec jsem se rozhodl obstarat si i dočasný řidičák na pozdější cestu do Brna. Jakmile jsem vše oběhal, nastal konečně čas začít se balit. S notnou dávkou zpoždění jsem začal narychlo házet věci do krosny, nemaje času popřemýšlet, co se může hodit a co ne. A tak se krosna zaplnila celkem rychle. Když už jsem tak nějak nabyl dojmu, že toho více zabalit již nemůžu, rozhodl jsem se přesunout zpět do Brna. Jen co jsem tak učinil, spustila se venku mohutná bouřka. Inu nejsem z cukru, a tak pár kapek vydržím, ale za cca 50m, které mě dělili mezi autem a vchodem do baráku, jsem na sobě neměl vůbec nic suchého. Polovina věcí v batohu byla mokrá a telefon, který jsem měl v kapse, přestal naprosto reagovat. Aby toho nebylo málo, tak po otočení klíčem zapalování se absolutně nic nestalo. Baterka vybitá do mrtě a rodiče s autem na dovolené. Shodou okolností jsem u sebe měl ještě jeden telefon, který pozbyl koupele. Jenže pouze s jedním telefonním číslem. Naštěstí byl ještě Zemík vzhůru a střízliv, a tak mi po dešti přijel na pomoc a nastartovali jsme přes kabely.
Po dalším zdržení jsem, kolem jedenácté, konečně vyjížděl směr Brno. Jenže Hladové oko začalo svítit již při poslední cestě z Brna a ledasco jsem od té doby ještě ujel po okolí Velmezu. Ale zastavit pro benzín hned nemůžu, musím pro jistotu opětovného nastartování ujet alespoň pár kilometrů, aby se dobil akumulátor. „Dobrá, sice to sem tam trochu cuká, ale snad to do Velké Bíteše ještě vydrží“, říkám si. Po příjezdu do Bíteše jsem ovšem zjistil, že benzínka nejede, zřejmě vypadl proud při bouřce nebo co. A tak následovala napínavá cesta k další benzínce, která je ale až u Troubska. Auto si sem tam pocukávalo, zvláště do kopce se mu moc nechtělo, k tomu mě ještě zastavila Policie, naštěstí jsem si zařídil ten dočasný ŘP, tak nebyl žádný problém. Na benzínce jsem natankoval a spokojeně dojel do Brna.
Další problém nastal, když jsem začal hledat klíče od bytu. Hledal jsem pilně, ale marně. Zůstali ve Velmezu, při uspěchaném balení jsem na ně zapomněl. Vyrazil jsem tedy zpět. Vzal jsem to ještě přes Tesco, kde jsem nakoupil jídlo na cestu. Probíhala zrovna inventura, takže jsem se musel prodírat mezi kopou brigádníků… Poté jsem dojel domu. Vzal jsem klíče a jel zpět. Byla již celkem pokročilá noc a začal jsem být ospalý, tak jsem si dal kafe. Bohužel moc nepomohlo, ale i přes všechno usínání, neustálé zastavování, abych se trochu probral, jsem dojel kolem čtvrté do Brna. Rychlé jsem si ještě jednou přebalil věci, odvezl auto do Kohoutek, směnil peníze a půjčil jsi od Martina foťák. A v osm hurá směr Skopje…
Gallery
Napsat komentář