Ohlédnutí za DOD

Jelikož Dny otevřených dveří již skončili, trvali dostatečně dlouho, na to by si toho někdo všiml a jelikož jsme všichni s nimi měli spoustu práce. Hodilo by se k nim něco napsat. Ale co? Že proběhli v pořádku a všichni jsme se bavili. Je to asi trochu moc stručné, že?

Tak znovu, něco delšího a šťavnatějšího. Inu, budu si muset vzpomenout na nějakou vtipnou historku, případně si nějakou dobarvit, či dokonce vymyslet…
Začneme, tak nějak od začátku. Přibližně po novém roce jsme začali plánovat a rozvíjet dřívější nápady, jak by mohli být letošní DOD pojaty. Letos uplyne 140 od slavného nálezu J. Wankela, to by bylo hodno nějak oslavit, jenže nález jsme hojně prezentovali loni. Chce to něco nového. Naštěstí se objevilo ještě jedno výročí, jenže to sním, není vůbec jednoduché… Tedy 100 let bádání, není úplně 100 let. Řekněme ale, že je to 100 let od velkého organizovaného jeskyňářského bádání. Už nějakou dobu pře rokem 1912 probíhali práce na Býčí skále a podařilo se i něco objevit, např. Halštatský pohřeb:-) (1872), Bruna (1901), Skalní zámek (1910). Dokonce samotný G. Nouackh na Býčí skálu zaměřil svoji pozornost někdy v roce 1910 (možná i dříve), kdy zkoušeli projít do neznámých prostor  skrze výtok (vývěr), od kterého byl k Hugonově jeskyni (dnes Rudické propadání) potenciál přibližně 5km.  Ale měli rozdělané jiné projekty a tak opravdu výrazný mezník byl rok 1912. Kdy místní skupina VDT dokončila práce v Ochozské jeskyni a začala připravovat práce u Býčího jezera (Šenkův sifón).  Ale o tom více v dalším článku…

Tak tedy, po pátečních přípravách louky, stolů a ohniště. Byl prvním dnem DOD sobota 6.5. Počasí vyšlo nádherně, bylo teplo, sluníčko svítilo a pivečko chutnalo. Všichni byli spokojení. Večer se ovšem začalo počasí kazit, a tak krásná téměř letní idylka byla pokažená velmi prudkým větrem, který tvrdě útočil na naše party stany a lijákem, který útočil na nás. Byl to boj na několika frontách, schovávalo se o sto šest – elektronika, fotografie, posezení atd. Na chvíli nás přepadl i výpadek proudu, naštěstí bylo za krátko po všem. A tak po šílené cestě Vlakem, kam se vešla neuvěřitelná hromada lidí, jsme pomalu začali zase vylézat ven. Po čase jsme se osmělili natolik, že jsme se všichni váleli na zemi při různých para kotoulech, stojkách na rukou a limbu. Vše doprovázeno Spousťákovým sólem na pilu, kterého střídal Kolbi sólem na dveře. Až nás to omrzelo, přešli jsme k hokejovému zápasu – hrabě vs. koště, na kolečkových bruslích s plovací vestou svedl Kolbi zápas s Předsedou. Byl to napínavý zápas plný napětí…

Mohl bych popsat i neděli, ale nevím o ničem zábavné, kromě ranní stavby zdevastovaných party stanů. Ale to by bylo asi zábavnější vykládat o dovolené s partou Němců:-). Tak se raději přehoupneme na další víkend.

Začalo to už v pátek ráno. Vyzvednout v blanenském muzeu potápěčský skafandr, který čirou náhodou letos slaví 100 let a ve kterém se potápěli Buršík s Divíškem. Poté jej naistalovat do jeskyně. Já jsem si odskočil na Majáles, zatímco ostatní opět připravovali okolí základny a jeskyně na další smršť turistů. V sobotu byl Den parků, při kterém je pořádáno Setkání v Josefovském údolí, doprovázené spoustou atrakcí nejen na Býčí skále. A tak i přes mírnou nepřízeň počasí, dorazil velký počet zájemců o prohlídku. Večer se opět sedělo a pilo, ovšem teploty již nebyly tak příjemně letní. Snad tím, nebo únavou po celodenním frmolu se pilo celkem v poklidu. Nebo si spíše žádnou taškařici nepamatuji, neb jsem se brzy sťal, jak hovado a odpadl pod stůl…

V neděli bylo počasí opět nádherné, čehož jsem si moc neužil, neboť jsem trpěl, jak by řekl Hadař „angínou“ a vyspával. I když při pohledu na některé utahané průvodce jsem se měl ještě dobře. Odpoledne byla na řadě důkladná fotodokumentace Drägerova skafandru, který sklidil u návštěvníků velký úspěch, poté  ještě demontovat, zabalit a připravit na pondělní odvoz zpátky do Muzea, kde jej čeká rekonstrukce, než se zabydlí v nové expozici.

A je tu poslední víkend, všichni už toho mají dost, ale vidina konce nám dává sílu. Laďa v pátek instaluje svoji repliku pankrácké gilotiny a chystá, tak Vzpomínku na oběti nacistického režimu. Už při vstupu do Halštatu člověka zamrazí v zádech, následné vyslechnutí přednášky a studování dostupných materiálů, tento pocit zesílí… Myslím, že to byla pořádná podívaná a vůbec té tisícovce popravených nezávidím. V neděli dochází k rozebírání gilotiny a jejímu transportu do Brna. Taktéž  je ještě nutno uklidit kostru medvěda jeskynního, který nám jeskyni střežil po celé tři týdny, a který byl, rovněž úžasnou podívanou…

Nezmínil jsem se ještě o různých přípravách fotografii, plakátů, cestiček, světel, medvěda, programu a spousty dalších věcí. Buď se mi to tam nevešlo, nebo jsem u toho ani nebyl. Podílela se na tom hromada členů i nečlenů či členů jiných skupin. Jmenovat je nebudu, ještě bych na někoho zapomněl. Všichni tito se zasloužili, že Dny otevřených dveří proběhli, tak jak proběhli a nebyla to katastrofa. A všem patří velké díky!

Fotogalerie: www.byciskala.cz/MaRS/index.php?show=galerie&id=367

Štěpán

Facebook Twitter Google+ YouTube 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.